#7 s Janou Longaverovou

„Ten zastřešující koncept jsem se dlouho snažila si nějak sama pro sebe definovat, ale abych byla otevřená a upřímná… tím konceptem je vlastně filtr mého vidění a vkusu.“

V dalším medailonu si Eliška povídala s Janou Longaverovou, zakladatelkou a kreativní ředitelkou brněnského Object Concept Store. S Janou dlouhodobě spolupracují a staly se z nich i kamarádky, které se vzájemně inspirují a podporují. Rozhovor vedly online.

E.L.: Ahoj Jani, blíží se den žen a Ty jsi moje velká múza, co se týče stylu. Spolupracovala jsem s Tebou před rokem jako s art direktorkou při plánování nové podoby našeho studia v Holešovicích. Myslím, že styl, který máš, je hodně ženský, vše co kurátorsky vybíráš do svého obchodu, mě inspiruje. Člověk se v obklopení Tvého výběru cítí výjimečně a sebevědoměji. Často jsem Tvou zákaznicí, takže vím, o čem mluvím. Jak to děláš?

J.L.: Eliško, moc děkuju, ale vůbec nevím, co na to mám odpovědět.

E.L.: Třeba je to záměr? Chceš vytvářet sebevědomou ženu?

J.L.: Popravdě mám pocit, že takové sebevědomé ženy, které ví, co chtějí, tak u mě nakupují. Jsou to často ženy z kreativních profesí nebo třeba právničky, doktorky, podnikatelky, které se samy umí otáčet, vydělávat peníze a chtějí mít něco výjimečného.

E.L. :Jsou to třeba ženy, které se už dokázaly nějak definovat, nebo jim pomáháš hledat samu sebe?

J.L.: Poslední asi dva roky už v obchodě netrávím stroprocent času, takže můj podíl na jeho fungování je spíš kurátorský a onlineový. Ale dřív tam byl hodně osobní rozměr, kdy jsem fakt trávila většinu času v obchodě a měla jsem opravdu blízký osobní vztah se zákaznicemi. Troufám si říct, že i dávaly na můj názor nebo se radily ohledně stylu a tak. Teď na dálku je to komplikovanější.

E.L.: Myslím, že je ale zároveň hrozně podstatné tímhle projít, pro Tebe je to taková rešerše.

J.L.: Určitě.

E.L.: Jací ti lidi jsou, co je zajímá…

J.L.: Já jsem si vždycky nechávala nějaké směny, aspoň minimální, i když jsem měla druhé malé dítě. Ale teď, když probíhá velká rekonstrukce ulice Údolní v Brně, kde se obchod nachází, tak jsme museli částečně zavřít, potom jsme otevřeli jenom na měsíc na advent, a teď máme otevřeno pouze každou středu, a to vykrývá kolegyně. A já se chystám na porod za pár týdnů, takže… ten kontakt už takový nemám, ale chybí mi vlastně, chybí mi ten osobní rozměr. Ten si udržuji jen s nejlepšími zákaznicemi, o kterých kdykoli ráda uslyším, i když aktuálně jen třeba přes sms. Ale abych odpověděla na Tvoji otázku, moji zákazníci určitě hledají a rádi se obklopují výjimečnými věcmi, které nejsou produkované v masivním měřítku, ale stojí za nimi konkrétní tvůrci, návrháři a značky.

E.L.: To je důležité… Říkala jsem si, že člověk asi musí mít docela rád lidi, ne? V našem oboru, děláš to i kvůli fyzickému sblížení…

J.L.: Jasný, jasný… Ten online rozměr je vlastně úplně jiná dimenze, do které mám pocit, že pořád neumím nějak vklouznout.

E.L.: Já taky ne.

J.L.: Pořád to mám nastavené na zvaní do obchodu… Teď mám skvělou fotografku a vůbec skvělý tým lidí, kteří mě zastupují. Fotografka si myslím, že umí udělat krásné záběry, které lidi baví. Ale pořád je to jenom fotka… Je to ta image a je taky důležité, aby se s tím člověk uměl ztotožnit.

E.L.: Jaký byl vlastně záměr pro koncept Tvého obchodu? Když přijdu k Tobě, tak je očividné, že to, co tě baví a čím žiješ, je právě pečlivý výběr kvalitních produktů, kde se potkává férová výroba s originálním designem, ale i příběhem samotné značky. Máš nějaký klíč toho výběru?

J.L.: Ten zastřešující koncept jsem se dlouho snažila si nějak sama pro sebe definovat, ale abych byla otevřená a upřímná… tím konceptem je vlastně filtr mého vidění a vkusu. Prostě tam neumím dát něco, co i když vím, že by bylo komerčně super, tak u mě neprojde. Já to neumím, neumím to potom prodat. Vždycky jsem se snažila o to, aby ten obchod byl opravdu jiný. Stavět na jinakosti. Protože obchodů, které jsou si podobné, je jak v Čechách, tak v zahraničí spousta. Mě baví vždycky mixovat právě něco, co tady není. Což je samozřejmě o to těžší, protože když tu danou značku buďto tady nikdo nezná nebo ji tady nikdo neprodává nebo je známá jenom online, ale málo lidí si ji třeba kupuje, tak pak neznají tu kvalitu nebo o čem je ten produkt.

E.L.: Takže Ty děláš takovou osvětu.

J.L.: O to větší práce je to nějak představit a přesvědčit, že ty produkty za to stojí.

E.L.: Já to třeba vnímám tak, že když u Tebe utratím peníze, tak platím právě i za osvětu, protože ty vybíráš fakt nové věci. Někdo to pak převezme, když to vidí u Tebe. Ale Tebe baví jít dál a dál, a to pak divák vnímá, že neustrneš na místě. Nejde přehlédnout, že jsi nějak esteticky poučená a Tvůj styl je vyzrálý, nekloužeš jen po povrchu. Jakou máš ve svém stylu cestu? Studium, pracovní zkušenosti?

J.L.: Nemám za sebou žádná kreativní studia, já jsem studovala sociální pedagogiku a poradenství a potom arteterapii. Ale možná spíš ten pobyt v cizině. Život v Barceloně a na Mallorce a hodně cestování, to všechno mi otevřelo oči a hodně mě to inspirovalo. Mám pocit, že se můj pohled na věc a vkus hodně vyvíjí, že to je normální, jak člověk stárne, zraje. Třeba teď se nacházím ve fázi, kdy se oprošťuju vizuálně od barviček a snažím se jít víc do neutrálních tónů, jak ve výběru produktů, tak i postupně s novým grafikem dáváme dohromady takový refresh vizuálu, aby byl víc nadčasový a ne tak pastelkově barevný, jak jsem to viděla dřív.

E.L.: Mně přijde docela zajímavý, když říkáš, že máš zkušenost s arteterapií. Přemýšlíš, jak design nebo umění působí na tělo, psychicky i fyzicky. Dá se to tak říct?

J.L.: Určitě někde tyhle znalosti a zkušenosti jsou, nevytrácí se, a nějak z toho podvědomě čerpám.

E.L.: Jsou vyloženě nějaké principy, které s uměním takhle pracují? Umělci pracují dost intuitivně, každý si to pak konfrontuje po svém. Dá se říct, že to může vycházet z principů arteterapie? Že se snažíš hledat něco, co působí nejenom vizuálně, tím, že hledáš i příběhy. Mám dojem, že Tvůj obchod je víc intelektuální.

J.L.: Takhle by se byznys podle příruček asi dělat neměl, ale je to víc právě o pocitu a ne o kalkulu. Nemám ráda taková ta zevšeobecňující pravidla třeba ohledně arteterapie. Záleží hodně na samotném vyjádření, každý člověk je jiný, každý se nachází v nějaké jiné fázi, a na někoho třeba nějaká barva nebo nějaký objekt může v určité fázi působit určitým způsobem  a pro někoho dalšího to může evokovat něco úplně jiného. Pro mě je důležitá svoboda  vyjádření a mám radost, když se lidem produkty líbí nebo když je  ocení, když si něco koupí a jsou s tím spokojení.

E.L.: Protože jsme obě mámy podnikatelky... jak se Ti daří skloubit mateřství s prací a máš nějaký pracovní plán na dalších několik měsíců, jak spojit  péči o tři děti s provozem obchodu ? Máš nějaké dobré rady?

J.L.: Dobré rady nevím, jestli umím rozdávat. Pro mě je základním pilířem můj partner, který mě podporuje, pomáhá mi. Teď byl na rodičovské a já jsem se částečně mohla starat o obchod a částečně o děti. Tohle poslední, třetí těhotenství, které teď zažívám, mě myslím hodně zpomalilo. Byla jsem zvyklá být rozjetá a všechno stíhat, všechno si zabezpečit sama a dělat toho spoustu najednou, neustále pendlovat do obchodu, protože bydlíme mimo Brno. Teď se cítím hodně zpomalená, ale myslím si, že je to ku prospěchu věci. Ono se to i sešlo s rekonstrukcí ulice, že mě to vlastně taky částečně donutilo od září trochu zpomalit tempo a nebrat tolik nových značek a nemít pořád nějaké novinky, protože ta ulice je v hrozném stavu a návštěvnost není ani zdaleka taková, jaká bývala za normálních okolností.

E.L.: Ptám se na to proto, že nás nyní spojuje skoro stejný termín porodu. Pokud to půjde tak jak má, tak mě to čeká už za pár dní. A teď ve třetím trimestru už cítím, jak se začínám nastavovat na efektivnější režim. Plánovat jen to, co má smysl, říkat ne na výzvy, které mi nejsou příjemné, a méně investovat do toho, co by bylo jen hezké realizovat, ale reálně to pro značku nepřinese prostředky na její další fungování. Máš to taky nějak podobně?

J.L.: Mám to přesně tak. Hodně se jedná bohužel o určení priorit, někdy je mi to hodně líto. Ale teď musím uvažovat víc pragmaticky, prakticky.

E.L.: Takže je to nějaká přirozená cesta. Mně to přijde vlastně docela dobrý, právě ten reset.

J.L.: Mám pocit, že jsme obě dvě v minulosti té naší práci dávaly hrozně moc, že jsme  obě žily pro naše značky a že je vlastně fajn si uvědomit, že jsou na světě i jiné, důležitější věci.

E.L.: Nedávno jsem si říkala, jak je to zvláštní, když potkám skrze svoji práci někoho, kdo je hrozně mladý, kolem dvaceti, ale má třeba dítě, cestuje, nějak se realizuje. V určitém ohledu mi tohle přišlo vždycky jako projev vyzrálosti, jako něco, k čemu si musíš dojít. A připadá mi super, že tahle další generace má work-life balance nastavený poměrně brzo. Mám pocit, že my jsme ještě z generace, která má pocit, že  si to musíš odpracovat. Možná to pak zjistíš díky dětem. Trošku se z toho vlastně zblázníš.

J.L.: Práce na vlastní triko si vybírá svou daň, třeba ve zdraví a tak různě.

E.L.: Já jsem navrhla díky svému prvnímu porodu kolekci Affirmo, teď už vím, že jsem se dotkla hypnoporodu, možná taky díky tomu, že jsem si dokázala vytáhnout z každého přístupu něco, možná díky uměleckému vnímání, co mi pomohlo k poměrně vesmírnému zážitku. Hlavní čím se budu řídit i teď, je nevytrhnout se ze své živočišné linky. Oproti prvnímu těhotenství se teď potýkám s docela závažnými zdravotními problémy, a to skoro celou dobu. Co Ti každé těhotenství nebo porod daly? Jsem zase zvědavá, kam nás to posune.

J.L.: Po prvním porodu jsem si hlavně myslela, že nikdy nikdy nikdy nebudu už mít další dítě, protože to byl hodně náročný a hodně dlouhý porod. Z lásky se zrodilo další dítko před třemi lety a ten porod skončil zase nečekaně, akutním císařským řezem, takže taky žádná idylka. Teď jsem zvědavá, naučila jsem se nemít žádná přehnaná očekávání. Prostě tomu nechávám volný průběh a jenom opravdu doufám, že tady ten třetí porod bude víc za odměnu a že už to zvládnu dobře.

E.L.: A vrátilo ti to třeba to samotné miminko, ten ne úplně pozitivní zážitek z porodu? Stejně ti to dalo něco nového do života.

J.L.: Jasně, určitě. Po přirozeném porodu to hojení, nebo ten pocit mít na sobě miminko, to bylo diametrálně odlišné od císařského řezu, kdy se po celkové anestezii člověk prostě o to robátko vůbec nemůže postarat. Tam to přicházelo vlastně až postupně, nepřišel ten nával, ten moment, kdy jsem si říkala, už mi můžete dělat úplně cokoliv, já už jsem úplně v pohodě, a všechno je zahojený. S akutním císařským řezem to bylo rozhodně těžší.

E.L.: Já se teď snažím najít nějaký klid i v nastavení práce a rodiny. Chci žít trochu jednodušeji i přesto, že celá moje práce mě naplňuje. Mám touhu najít i jiné věci, kde vypnu jak od práce, tak od každodenních povinností. Je něco dalšího, na co Ty si vždy najdeš čas? Něco co ti dělá radost?

J.L.: Teď rekonstruujeme dům a v tom se v rámci možností docela snažím realizovat. Je to spojené s časem těhotenství a porodu, kdy má člověk potřebu zařídit si prostor opravdu tak, aby mu v něm bylo dobře. Ještě tím, že žijeme na hodně malé vesnici, tak si to hnízdečko chci vytvořit příjemné, abych neměla tendence pořád někam vyjíždět. To je teď věc, které když můžu, tak věnuju čas, a která mě naplňuje. Je to spojené s interiérovým designem, který mě baví, a s nalézání doplňků a barevných kombinací.

E.L.: Tak to můžu potvrdit, my se s Ondřejem možná chystáme koupit dům. Nevíme, jestli to dopadne, ale musím říct, že je to skoro to jediné, na co se teď těším. Se dvěma dětmi je to pro mě třeba. Není to v Praze, ale člověk se mění, potřebuješ klid, strom.

J.L.: Člověk může nacházet i nové způsoby fungování a vymýšlet nové věci. Když je člověk hodně  ponořený v práci a třeba ještě i bydlí blízko , tak jak jsem to měla dřív já, tak z toho neumí vystrčit hlavu a nemá vůbec žádný nadhled.

E.L.: Jani, jak jsi říkala, teď máte docela divoký rok, protože se rekonstruuje ulice, kde máš obchod, jaký máš třeba plán do budoucna nebo sen, v co by se ještě Object mohl proměnit, nebo už se to děje? Já bych si  přála, aby značka a její produkce jela více beze mě, a já se mohla věnovat výrobě a vývoji nových šperků.

J.L.: Jak už jsem jednou zmiňovala, mám velkou radost z týmu, který se mi teď poslední dobou podařilo vybudovat. Mým snem je otevřít obchod víc zahraničí. Už o tom mluvím dlouho a je to opravdu na spadnutí. Otevření online obchodu v eurech a v angličtině, tak to je pro mě cesta, protože mám objednávky i ze zahraničí. Tím, že je online obchod v češtině a v korunách, tak je to většinou přes instagram a musíme složitě řešit platby paypalem a tak dál. To je jedna věc, ale druhá věc je, že se prodal dům, kde se Object nachází, funkcionalistický dům doktora Karla Pura, a investor tam bude dělat celkovou rekonstrukci. Takže jakmile skončí rekonstrukce ulice, tak začne rekonstrukce domu. A je pravděpodobné, že ten prostor, kde je Object, bude chtít úplně přestavit a použít k jiným účelům. Takže pořád se tak po očku dívám po nějakém jiném prostoru, ale v Brně je docela složitý najít něco zajímavýho, takže to bude výzva příštích tří, čtyř let, si myslím, než se ten prostor začne rekonstruovat sám o sobě. Takže uvidíme, co to dál přinese.

E.L.: Takže se teď soustředíš na online a na zahraničí spíš.

J.L.: Zatím ano. Ale určitě jsem tomu otevřená, kdyby někdo měl zajímavou nabídku prostoru. Napadlo mě třeba i shareování s kavárnou nebo nějaký větší prostor, který by se dal rozdělit. Nebo nějaký výjimečný prostor, který není v centru Brna, kde nájem stojí sto tisíc a víc.

E.L.: Mám ráda Tvůj svět, dokážu ocenit ženu, která ženství dává na odiv. Máš doma čtyři kluky, možná je to i nějaký Tvůj ventil. Dokázala bys říct, jaký typ žen tě inspiruje?

J.L.: Nemám tu otázku v sobě asi dobře zpracovanou. Já si nijak extra žensky nepřipadám, i když jsi to několikrát řekla. Takže pokud to někomu tak přijde, tak to musí vycházet z jiné než vědomé části. Ale určitě máš pravdu, že život se dvěma, potažmo za chviličku už třemi syny, a partnerem, člověka nějak zformuje. Tolik mužské energie, že si člověk musí prosadit to růžové povlečení a nějakou nezávislost. Možná kdybych měla tři holky, tak budu chodit mnohem víc boyfriend styl oblíkaná a bude mě to formovat jinak. Inspirují mě silné ženy, které to mají srovnané.

E.L.: To je to, o čem mluvím já. Jsou sebevědomé v tom, že jsou ženy. Já mám pocit, že chlapi tohle vůbec neřeší. Jestli to je tou společností, ve které jsme vyrostli, možná je to nějak v nás. Vlastně nevím, proč to takhle řešíme. To mi dal právě porod… To by byla moje touha, ponechat si ten pocit, že jsem superžena, sebevědomá, pyšná na to, že jsem žena. Ale trvá to jen půl roku, rok… Možná si po porodu popsat ten pocit, zkusit si ho zachovat.

J.L.: Je to ale taky velký hormonální koktejl, po porodu. Rozhodnutí, co jsem tehdy udělala ohledně obchodu, nákupů větších kolekcí, tak mám pocit, že to nebyly dobrý rozhodnutí. Nebyla jsem racionální, někde jsem si lítala v představách, že něco bude super, že se to prodá, a ono to potom za půl roku přišlo, a vlastně to takový success, jak jsem si myslela, nebyl. Myslím si, že doba kolem narození dítěte je hrozně fajn, když si ji ta žena může užít v rodinném nebo úzkém kruhu, a nemusí hned v šestinedělí…

E.L.: Rozhodovat. To souhlasím… Spíš se chceš toho zbavit, tak to nějak rozhodneš, ale není v tvé moci racionálně o tom smýšlet.

J.L.: Hormony jsou určitě dobré na péči o rodinu, o sebe, o miminko a vazby kolem, ale žena by měla být v tomhle období chráněná a zůstat v pozadí. To jsou moje zkušenosti.

E.L.: Souhlasím… Doufám, že nám to všechno vyjde a že se pak potkáme čtyři zdravý osoby. Díky!

J.L.: Eliško, já díky moc za příležitost a těším se, až spolu budeme moct zase něco kreativního vymyslet! 

Kde Janu můžete sledovat:
Instagram: @objectconceptstore
www.objectstore.cz 

Tipy od Jany Longaverové na oblíbené obchody v zahraničí:

,,Až když jsem seznam dala dohromady, uvědomila jsem si, že jsou všechny woman created, owned and curated. To je moc sympatické…"

Carmen Amsterdam – stylové ubytování, kavárna & shop v jednom. Nebyla jsem, ale moc ráda bych!

Tangerine – taky jsem nebyla, ale v příštím životě při návštěvě NYC určitě!

Mr. Larkin – nebyla jsem, ale při návštěvě Kodaně si nenechám ujít!

Attepmt – nejkrásnější květinářství s pobočkami v Kyjevě a nově v Paříži.

Nella Beljan Gallery  – kreativní space v Berlíně, kde se konají ty nejkrásnější pop-upy a prezentace nových vybraných značek.

rozhovor – Eliška Lhotská s Janou Longaverovou
foto – Eliška Lhotská
edit – Sabrina Muchová